Příběh

02. 01. 2017 19:30:07

Dovoluji si Vás ještě naposledy před zapojením do příběhu upozornit, abyste si přečetli pravidla, informace a nejlépe i reálie. Pokud už to vše máte za sebou, samozřejmě se nenechávejte zdržovat a přidejte se nebo si je projděte čistě jen pro jistotu ještě jednou. Pokud už nějakou dobu hrajete, přimomínka Vám jen prospěje, nikdy si nemůžete být stoprocentně jistí, že něco nepřibylo nebo nezměnilo.

Než začnete hrát, zkontrolujte si, zda je Vaše registrace schválena, pokud ne, buď Vaše registrace není v pořádku nebo se k ní ještě administrátoři nedostali. V takovém případě mějte chvíli strpení, ani oni nejsou roboti.

Píšeme:

1. V ich nebo er-formě

2. Nejméně tři řádky (počítač, notebook)/deset řádků (mobil)

3. Mimo myšlenky a dialog spisovnou češtinou/slovenštinou

4. Smysluplné příspěvky

Vulgarismus povolen, ovšem vše má své meze

Způsob psaní:

- Činnost:

Nijak neupravovaný  text

- Dialog:

Tučný text ohraničený uvozovkami nebo pouze ohraničený uvozovkami

- Myšlenky:

Text psaný kurzívou nebo text psaný kurzívou a ohraničený uvozovkami

- Text netýkající se příběhu:

Za dvě lomítka

 

Alouette Truth Carpenter

Administrátor

21. 01. 2017, 15:43:26

Už celý rok se probouzela a usínala na tom samém místě. Ačkoli rok není tak dlouhá doba, pro někoho v její situaci to znamenalo celou věčnost, nehledě na to, že před sebou ještě další rok měla. A přestože se právě to mohlo zdát jako její největší problém, nebylo to tak. Jejím největším problémem bylo blížící se Losování, kdy se vybíralo několik zločinců, kteří byli teoreticky posláni na smrt. Raději by si přečkala dvouletý trest, než se vrhnout do labyrintu a s nějakými vrahy se jako tým pustit do hledání cíle. Nejspíš by pro ni nebyl problém ani ten samotný labyrint, ale to, že by se do něj měla pustit se zlčinci, kterým nemohla věřit a právě víra by je měla dostat ven.

Nebyla si úplně jistá, jestli byl den nebo noc, protože v její cele nepřetrřitě zářila jen žárovka visící ze stropu. Jinak byla obklopena sešlými, původně nejspíš bílými zdmi. V malé místnůstce bylo jen lůžko a dveře z kovu či plechu, který nedokázala rozeznat.


21. 01. 2017, 18:17:55

Ešte to neboli ani dva týždne, odkedy ju chytili pri nevydarenej krádeži. Odvtedy ju držia v jednej miestnosti ako zviera v klietke. Samozrejme, už sa odtiaľto snažila dostať všelijakými spôsobmi, ale nech robila čokoľvek dostať sa odtiaľ nevedela. Už ani nevedela aký je deň, všetky jej splývali do jedného a ona sa z toho išla zblázniť. Potrebovala sa dostať von. Niečo takéto je pre ňu oveľa väčšie utrpenie, ako keby ju zabili. Aj keď v tomto prípade je len jedna vec horšia ako toto... labyrint. Znepokojovalo ju ,že ani nevie kedy bude losovanie, no v každom prípade dúfala ,že nevylosujú ju. Vedela veľmi dobre ,že by to tam s najväčšou pravdepodobnosťou neprežila. 


Alouette Truth Carpenter

Administrátor

22. 01. 2017, 15:33:58

V poslední době se Alouette neustále nudila. Nevydržela už  ani chvíli dělat jednu věc a o to to bylo horší, že nebylo úplně moc věcí, co by tady mohla dělat. Chvíli ležela na lůžku, chvíli na něm seděla, udělala pár koleček po místnosti, praštila nebo kopla do zdi a následně se posadila na ledově chladnou zem. Tento koloběh už v jejím případě probíhal několik dní, možná měsíců a když se jí chtělo spát, jednoduše si lehla a usnula. Právě teď ovšem ležela na zemi, byla kamenná a právě proto byla chladná, tvrdá a celkově tak nějak nepohodlná, ačkoli už by si na to měla pomalu zvykat. Raději ale lehávala na zemi než na lůžku, to byl pro změnu nerovnoměrné, několik prken v něm chybělo a matrace byla potrhaná, mimo to, nesnášela usínání bez poštáře, který tady samozřejmě neměla a proto si většinou matraci pokládala na zem a měla na ni jen hlavu. Samozřejmě tak hrozilo větší nebezpečí, že nachladne, ale tak nějak jí to nedělalo ani minimální starosti.


22. 01. 2017, 15:54:01

,,Musí byť predsa cesta von..." hovorila si sama pre seba. Vlastne často sa tu rozprávala sama so sebou. Mohlo to vyzerať tak ,že je trocha mimo, ale nebola. Len nezvládala to ,že celý čas bola niekde zavretá. Keď už si asi miliónty raz udrela do steny a zas si rozodrala ruku, vzdala to a spustila sa na zem, chrbtom opierajúc sa o stenu. Začínala predsa len uvažovať nad možnosťou ,že aj keby ju vylosovali, tak by to nebolo až také strašné. Stále by radšej zomrela v boji o život, ako v nejakej blbej mistnosti. 


Neste přihlášen, pro přidání odpovědi se přihlašte.